Tantrická masáž není jen další forma masáže. Je to rituál, který se snaží spojit tělo, dech a energii - a to všude jinde ve světě lépe než v České republice. Kde v Německu nebo Nizozemsku ji lidé hledají jako terapeutickou pomůcku při úzkosti, traumatu nebo problémech s intimitou, u nás ji stále často považují za předstíranou erotickou službu. Proč je tak velký rozdíl? A co vlastně tantrická masáž opravdu dělá?
Co je tantrická masáž - a co není
Tantrická masáž se inspirovala staroindickou tantrickou filozofií, která se zabývala probouzením vnitřní energie a hlubokým spojením sám se sebou. Ale dnešní verze toho, co se prodává jako tantrická masáž, není duchovní praxe. Je to moderní terapeutický nástroj, který využívá pomalý, vědomý dotyk k uvolnění blokád, které si tělo ukládá kvůli stresu, trauma nebo strachu z vlastní sexuality.
Rozdíl oproti klasické masáži je zásadní. Klasický masér se ptá: „Kde bolí?“ Tantrický masér se ptá: „Co cítíš, když se dotýkám tohoto místa?“ Masáž trvá 3 až 3,5 hodiny. Používá se olej, dotek je pomalý, vědomý, bez tlaku na výsledek. Pracuje se s celým tělem - včetně chodidel, hlavy, obličeje, zadečku a intimních oblastí. Cílem není orgasmus, ale prožití těla jako celku - bez soudů, bez strachu, bez potřeby něco „dostat“.
Proč je v Česku tak velký stigmatizace?
V České republice je 65 % lidí přesvědčeno, že tantrická masáž je jen jiný název pro sexuální službu. To je podle výzkumu Marty Studio nejvyšší míra předsudků v celé střední Evropě. Ve Švýcarsku to je 22 %. Proč?
U nás je sexualita stále spojena s pohlavním stykem. Pokud se něco dotýká intimních částí těla, automaticky se považuje za sex. Ale v tantrické masáži je dotyk jiný - není cílem vyvolat excitaci, ale uvolnit napětí, které se v těle hromadí kvůli strachu z vlastního těla. Žena, která se nechá masírovat na zadečku nebo na penisu, nechce sex. Chce pocítit, že její tělo je v pořádku, že je v pořádku mít žádost, že je v pořádku být zranitelná.
Statistiky to potvrzují: 78 % klientů tantrických masáží v Česku jsou muži. Ženy tvoří jen 22 %. Proč? Protože pro ně je to stále tabu. „Mnoho mých přítelkyň se obává, že by to mohlo být vnímáno jako erotická služba,“ sdílí jedna klientka na Facebooku. A to je právě ten problém - nevědomá vina, kterou společnost přikládá ženám, které se chce zlepšit.
Jak to vypadá v Německu a Nizozemsku?
V Německu je tantrická masáž součástí wellness a i některých klinik. Některé centra ji doporučují pacientům s úzkostí, depresí nebo PTSD. Maséri tam absolvují 200 a více hodin certifikačního školení. Existují jednotné standardy. Ceny se pohybují mezi 120 a 200 eury za 3 hodiny.
V Nizozemsku se tantrická masáž stala součástí partnerské terapie. Páry chodí, aby se naučily dotýkat se bez tlaku, bez očekávání, bez cíle. „V Německu jsem zažil profesionální přístup bez soudů,“ píše jeden klient na Redditu. „V Praze jsem se setkal s nejistotou masérky kvůli našim předsudkům.“
Ve Švýcarsku, Rakousku nebo Nizozemsku se lidé neptají: „Je to sex?“ Ptají se: „Co jsem cítil?“ „Jak se změnila moje představa o těle?“
Český trh: nárůst, ale bez standardů
Trh s tantrickou masáží v České republice roste - o 18 % v roce 2023. Je to nejvyšší nárůst v celé střední Evropě. Ale zároveň chybí jednotné certifikační standardy. Většina masérů se naučila techniky na krátkých kurzech, někteří ani nevědí, co je tantra. A to je nebezpečné.
73 % klientů v Česku považuje nedostatek certifikací za hlavní riziko. „Mnoho takzvaných tantrických masérů nemá dostatečnou znalost původních principů,“ varuje sexuální terapeut Dr. Jan Dvořák. „To může vést k nesprávnému pojetí celého procesu.“
Cena 2-hodinové masáže se u nás pohybuje mezi 2500 a 3500 Kč. V Německu je to za stejnou dobu 120-180 EUR. Takže když si český klient vezme masáž v Praze, platí méně - ale dostává i méně jistoty, méně kvality, méně bezpečí.
Co hledají klienti? - Rozdíly v motivaci
Podle výzkumu Oáza Doteků je hlavním důvodem návštěvy tantrické masáže v Česku hledání lepšího propojení těla a mysli - 85 % klientů to tak říká. V Německu a Rakousku je to jen 62 %. Tam je větší důraz na prožití intimity, na vztah k druhému, na odstranění strachu z blízkosti.
U nás se lidé chtějí „připojit k sobě“. V západní Evropě se chtějí „připojit k druhému“. To je rozdíl, který vypovídá o celém kulturním přístupu. U nás je tělo něco, co se musí „spravit“. V Německu je tělo něco, co se má „oslavovat“.
Kdo to dělá - a jak to vypadá v praxi
Tantrická masáž není jen o rukách. Je to o prostředí. Místnost musí být klidná, teplá, bez přerušení. Používá se přírodní olej, svíčky, jemná hudba. Masérka nebo masér neříká: „Uvolněte se.“ Říká: „Můžeš cítit, co se děje?“
Existují různé typy: kašmírská masáž, taoistická erotická masáž, Jóni a Lingam masáž pro intimní partie, nebo Nuru masáž z Japonska, která používá kluzký gel z mořských řas. Některá centra v západní Evropě nabízejí i tantrická setkání s prvky BDSM - ale vždy v bezpečném, konsenzuálním rámci.
U nás se většina masérů omezí na základní celotělovou masáž. Mnoho z nich nemá vzdělání v psychologii, sexuální terapii ani v práci s trauma. A to je problém - protože tantrická masáž není jen o dotyku. Je to o vedení člověka přes hranice strachu.
Bude se to měnit?
Ano. Německá společnost TantraCare plánuje v roce 2024 otevřít pobočku v Praze a Bratislavě. To je první velký krok k profesionalizaci. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří jednou zkusí tantrickou masáž, ji opakují. A čím více lidí ji vyzkouší, tím méně bude být považována za „zvláštní“.
Dr. Petra Nováková, klinická psycholožka, tvrdí, že do pěti let by měla tantrická masáž začít být začleněna do oficiální zdravotní péče - ale jen pokud se vytvoří certifikační systém. „Klíčové je, aby to nebylo předstírané, ale legitimní,“ říká.
Největší překážkou není technika. Nejsou ceny. Nejsou maséři. Je to naše vlastní předsudky. Pokud budeme považovat tělo za něco, co se musí „skrývat“, nikdy nebudeme schopni prožít jeho pravou sílu. Ale pokud se naučíme dotýkat se bez strachu - ať už je to v Praze, Berlíně nebo Amsterdamu - tantrická masáž se stane tím, čím by měla být: nástrojem, který nás učí, jak žít vlastním tělem.
